Sochařem a tvůrcem tohoto kvalitního díla byl Otakar Švec. Byla zde použita jeho starší plastika "Nadšení" z roku 1941, kterou autor zvětšil do příslušného měřítka pro dané místo mezi čtyři vzrostlé lípy. Pro zajímavost lze uvést, že na tomto místě stávaly ve středověku až do zhoubného požáru roku 1592 dva měšťanské domy, jakýsi domažlický Špalíček.
Symbolika sochy vychází z tradiční alegorie bojující Svobody. Mírně rozkročená postava ženy zahalená jen cárem sukně s hlavou hrdě pozdviženou a s gestem napjatých rukou, z nichž pravá je sevřena v pěst a levá obětavě otevřena - znázorňuje odhodlání, naději a hluboké lidské přesvědčení, tedy spíše individuální hrdinství jednotlivce. A to mělo svůj důvod. Pomník byl původně zamýšlený pro popraveného odbojáře Zdeňka Bořka Dohalského, potomka starého šlechtického rodu Dohalských z Dohalic, který pocházel z rodového zámku v Přívozci. tento statečný muž choval silné citové pouto k rodnému Chodsku, kam často se vracel. Po okupaci se okamžitě zapojil do odboje, v roce 1941 byl gestapem zatčen a v roce 1945 popraven v Terezíně.
Po válce vznikl Kruh přátel Zdeňka Bořka Dohalského a jejich nejvýznamnějším počinem krom jiného, měl být Dohalského pomník v Domažlicích. K jeho realizaci ovšem docházelo až v roce 1948, tedy až po únorovém převratu. Městský národní výbor souhlasil s umístěním pomníku na Chodském náměstí původně i se všemi požadavky vyzyvatele. Tedy že pomník bude primárně věnován Dohalskému, ale tak i všem obětem nacismu. Nicméně při slavnostním odhalení v říjnu 1948 byl nakonec připsán pouze obětem nacismu a spojitost s Dohalským se zcela vytratila. Šlo o politické rozhodnutí, které spočívalo veřejně na argumentu, že by bylo nespravedlivé jednu osobnost vyvyšovat nad ostatní oběti nacismu. Osoba Zdeňka Bořka Dohalského byla pro tehdejší nastupující režim nepřijatelná z vícero důvodů. Byl příslušníkem starého šlechtického rodu, člen strany národně socialistické, osobně se znal s T.G. Masarykem a měl vynikající kontakty na představitele církve - jeho bratr Antonín byl arcibiskupským kancléřem. Dá se předpokládat, že bez prvotního impulsu uctít výjimečnou osobnost Dohalského by takto velkolepý pomník v Domažlicích vůbec nevznikl.
Po první světové válce měla pomník věnovaný jejím obětem každá větší vesnice, připomínky obětí nacismu byly již méně časté.

© Eva Bednářová
Zdroj: Umění v Domažlicích; FIŠER Marcel; 2015