>Nic se tedy nedivte, že chodský sedlák, když se pomiloval se svou zemí, když jí zkypřil, zoral, pomrvil a čerstvým semenem zúrodnil, se zatajeným dechem čeká, vydá-li mu laskavě a dobrotivě úrodu, anebo jako rozmarná milenka odepře-li mu přízeň i milost a zůstane pro tento rok neplodnou.
Tisíce nepřátel může povstat proti sedlákovi, tisíce zhoubných vlivů ničit jeho práci a přičinění na matce roditelce. Nejen sucho anebo mokro, nejen krupobití a hromobití, ale i lijavce a průtrže mračen mohou spláchnout úrodnou prsť a obnažit matku zemi až na holou kost, takže místo aby se černala, bělá se pod kamením a skálou. Jedovaté mlhy mohou padnouti, takové, co se v nich rodí záhubný hmyz, mouchy a mušky, polní blechy a komáři, housenky a červi. Severní větry od Sibiře mohou přinést zimu a mráz a sluneční parno může vypálit i zelený drn na mezích a lukách.
Bezbranný stojí sedlák proti všem těm krutým a záludným nepřátelům, nemůže se postavit čelem proti nim, odraziti je pěstí a zbraní, silou a důvtipem, může je přemoci jediným způsobem: dobrotou, pokorou a prosbou.
"Nebeskyj Hospodáři, žehnej nám všem naši zem, hajť nám vydá ourodu na kopcích i v oudolu, chraň ji ode všeho zlýho ha škodlivýho!" Sedlák požehná napřed pole, potom i sebe třemi křížky, vezme opratě do ruky a s vědomím dobře vykonaného díla vrací se na samý večer k domovu.<
J.Š. Baar