Toto osvětlovací zařízení místností bylo zvláštností starých chodských světnic.

„Podstata visutého krbu jest železná kovaná obruč 2—4 cm široká, o průměru 20–30 cm. Na dolejší stranu obruče přikován jest rošt z podobných plátků, tvaru dvojitého kříže nebo hvězdy. Nahoru trčí z kruhu dvě železné uši, přidělané souměrně každé z jedné strany tak, aby byl kruh v rovnováze. Uši jsou na koncích zahnuty v oka a do ok zasazen pohyblivý železný oblouk, do něhož jest nahoře uprostřed zapuštěna též pohyblivě delší železná tyčinka. Tyčinkou zavěšoval se visutý krb buď do zvláštního železného oka při stropě, nebo, měl-li níže viseti, do řetězu, upevněného ve stropě uprostřed světnice.
Z toho stálého umístění i ze tvaru visatého krbu vysvítá už částečně i jeho účel: jako krb zděný měl krb visutý ve větší míře dávati světnici světlo i teplo, a to, visíc uprostřed světnice, stejnoměrně na všecky strany. Věříme proto, co pamětníci krbu visutého vykládají, že to bylo zařízení moudré a výhodné. Rozdělávali na něm zvláště za studených dlouhých večerů: sedlo se kolem krbu a každý měl pro sebe dosti světla i tepla. Nejlepší služby dělal visutý krb přástkám a všem podobným schůzkám. Přadleny rozsedly se s kolovraty nebo vřeteny na dlouhé lavice tváří ke krbu, a mohlo jich býti čtvrt kopy, jedna druhé nezacláněly. Vařiti se ovšem na visatém krbu nemohlo.
Aby měl takový krb průvan, udělán nad ním ve stropě čtverhranný otvor, jímž také kouř odcházel — na punebí a z punebí kudy mohl, všelikými děrami a štěrbinami, se rozcházel. Na některých takových punebích svítilo se všecko dřevo jako nejpěkněji na hnědo hlazeno. Někde pořizovali k otvoru ve stropě prkenný komínek, jenž odváděl dým střechou přímo ven. Komínek míval u ústí záklopku, opatřenou dvěma provazci, jimiž se mohla záklopka ze světnice otvírati a zavírati.
Aby oharky z krbu padající nepopálily podlahy, stavěn byl pod krb škopek s vodou. Místy měli k tomu účelu v zemi zasazenu zvláštní kamennou plotnu nebo opotřebovaný mlýnský kámen.“

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Statek i chalupa na Chodsku; HRUŠKA Jan František