Základem těchto košů byla kostra většinou o třech nožičkách.
Tyto koše se dělávaly ve třech velikostech. Největší (70 až 75 cm vysoké), kterým se říkalo "ouhrabečný" sloužily v hospodářství na uchovávání a přenášení řezanky a jiného podobného nákladu. Menší koš, kterému se také někdy říkalo "travní kůš", byl vysoký asi 60 cm. A nejmenší koš, vysoký asi 55 cm, byl určený k nošení na zádech a sloužil k přenášení různých nákladů.
Oblouky se dělaly nejčastěji ze smrkové větve. Ta se napařila v teplém kouři a ohnula se do oblouku. I příčky a další noha se dělaly nejčastěji ze smrkového dřeva. Jednotlivé části musely být do sebe dobře zaklínovány a košík se začínal plést ode dna.
Nejprve se položil jeden osnovní loubek, který potom procházel u zádové stěny po šířce dna koše. Loubek na nejmenší velikost koše musel být tedy asi 170 cm dlouhý. Obvykle se používal loubek borový, štípaný po letech. Osnovní loubky byly silnější, byly málo ohebné. Zaplétaly se jemnějšími loubky, nejčastěji z vrbového dřeva.
Když se stěny dopletly až nahoru, zapletl se kořínkovým loubkem nahoře "vrkoč", naprosto stejný jako u jiných košíkářských výrobků.
Koš se dal vyschnout a byl hotov.

© Eva Bednářová
Zdroj: Pletení z loubků; ŠENFELDOVÁ Helena; 1975