"Klenečská léta Jindřicha Šimona Baara měla být dovršením jeho díla, shromažďovaného plných 14 let. Byla oslavou dvou žen - Boženy Němcové a jeho maminky - románové Hanýžky Králové. Provází ji od dětských let přes dospívání a v zamýšleném čtvrtém díle ji chtěl představit jako nevěstu - chodskou krasavici. K napsání posledního dílu už mu nebylo dopřáno času. Zůstalo jen torzo pod názvem Svatba.
V dopise Klášterskému dne 27. května 1923 píše: "Knihu jsem psal krví srdce a vyvolal z hrobu mučednici Boženu Němcovou. Chodil jsem s ní v duchu po kraji, který ve chvílích utrpení nazývala po svém domově druhým rájem. Němcová je idyla, myšlenková hlubina, rozsáhlá citová klaviatura. Byla duší bílých perutí, které nezanechávají stín..."
Jindřich Jindřich zaznamenal, co mu Baar o trilogii řekl: "Vím, že toto dílo je přeplněno folklórem, jenž někde zdržuje spád děje, ale nemohu si pomoci, musím to tam dát. Po mně už to nikdo nenapíše."
Před napsáním Lůsů prostudoval celou záležitost sporu o ně z archivních pramenů velmi důkladně a detailně.
Materiál o pobytu Němcové shromáždil v hodině dvanácté. Zachytil ještě svědectví starých lidí nebo jejich dospělých dětí. Rád opakoval Havlíčkovu odpověď domažlickým závistníkům na žaloby proti ní: "Jak orlovi, který se vznáší ve výšinách, mohou rozumět slepice!"
Klášterský při hodnocení trilogie řekl, že Baar postavil Němcové na Chodsku pomník."

•

"Má k tomu ději tvořit garnituru "rok na Chodsku". Všecko, co jsem od svých studentských let sesbíral, v Českém lidu i jinde otiskl, co už dnes vymřelo, má tvořit ovzduší knihy a v knize být souborně zachráněno. Těžce se s tím potýkám, studuji a sháním materiál národopisný i historický víc než píši, často jediná stránka je plodem týdenní práce lopotné, ale už nepovolím. Cítím, nenapíši-li to sám, že už po mně to nemůže napsat nikdo jiný, protože nezachytil, co já viděl ve svém dětství na vlastní oči..."
Zdroj: Z korespondence J.Š.Baara o trilogii Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy.

•

"Slavná Baarova trojrománová skladba Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy měla podle Baarova literárního plánu býti uzavřena ještě jedním románem, který Baar hodlal pojmenovat SVATBA a v němž mělo dojít к uzavření jednotlivých dějů, v minulých románech navázaných, především velkého přátelství mezi Hanýžkou a Martínkem.
Z tohoto původního Baarova plánu se nalezla v jeho rukopisné pozůstalosti jen studie, která byla nazvána Výlet na Výhledy a poprvé vydána v úpravě archiváře Fr. Teplého v r. 1933 k slavnostnímu odhalení Baarova pomníku.
Nyní, kdy dochází k pietnímu znovupostavení Baarova pomníku, za války zničenému, je toto torso Baarova románu vydáváno znovu jako dokument národního horlitelství Baarova a tradiční národní věrnosti chodského lidu z našeho šumavského pomezí. Kniha vychází ke slavnostnímu dni 5.7.1947."

•

"Chodská země — toť naše živitelka jediná a štědrá. Z ní rostou naše lesy i sady v celé své velebě, nádheře i kráse, z ní čerpají sílu a život všecky naše studánky a hlubánky, potůčky i řeky, bahna i rybníky, z ní sají životodárné šťávy všechna luční i polní kvítka, tráva i obilí, zelí, len i brambory. Jen chvíli v zimě si odpočine, posilní se, aby pak po celý rok podobala se stolu bohatě prostřenému, na němž nachází tučné obživy všecko, co u nás žije, roste, hýbá se od ptáka v povětří až do toho nejmenšího červíčka v hlubinách skalních i vodních. Proto milujeme tuto svoji kamenitou, chudou zemi takovou zvláštní láskou, pro kterou jména není. Milujeme ji jinak než ženu a matku, jinak než otce a bratra, jinak než syna a dceru — z každé té lásky patří jí část a tvoří novou lásku, hrdou a horoucí, tajemnou, pudovou, často neuvědomělou, ale tak silnou, že se dědí s pokolení na pokolení a nikdy neumírá. A i když si chodský člověk naříká na chudobu a bídu své země i když z ní odchází za lehčím chlebem do úrodnějších krajů, přece čím více si na ni naříká, tím více ji vlastně miluje, tím vřeleji na ni vzpomíná a jak může, pospíchá alespoň — umřít doma."
Zdroj citace: Osmačtyřicátníci

© Eva Bednářová
Citace z knih: Okouzlený milenec Chodska; HOFMEISTEROVÁ Božena; 1988
                       Výlet na Výhledy, BAAR Jindřich Šimon, 1947