"Zakládání měst pod panovníkem Přemyslem Otakarem II. dálo se obyčejně takto:

Jakmile od komise králem ustanovené vyhledáno příhodné k tomu místo, vyměřeno jeho prostranství a vykázáno budoucímu městu počet polí, udělil král některému podnikateli moc a právo svolati osadníky, jimž pojišťována královská ochrana i zvláštní svobody, s povinností, způsobem předepsaným vystaviti město, zvláště co do zdí jeho, v určité lhůtě. Pole propůjčována osadníkům obyčejně po 10 hřivnách z lánu, kteréž ale ve lhůtách prostranných splacovány býti měly, a po vypršení prvních několika let svobodných, vyměřena z každého lánu 1 hřivna auroku do komory královské. Podnikateli samému pojistil král umluvenou částku královských důchodů a práv v budoucím městě, zejména peněz soudních, krámských, z mlýnů atp.
Noví ti obyvatelé byli, ne-li všichni, aspoň z větší části přistěhovalí z severozápadních Němec a z Nizozemska. Všecka města více nebo méně byla jimi zalidněna, tak že v mnohých nabyli tak i převahy nad obyvatelstvem domácím.
Toto úsilné plození a množení živlu německého v městech i krajinách českých dálo se bezpochyby hlavně za příčinou Otakarovy snahy, povznésti průmysl i obchod v zemi své. Mimo to zamýšlel král zvelebením stavu městského připraviti sobě podporu proti šlechticům, jejichž moc počala byla ohrožovati autoritu královskou.
Všechna tato města byla podřízena bezprostředně vládě králově, jenž ji provozovati počal nad nimi obyčejně skrze podkomořího, předního té doby dvořana, důvěrníka svého."

Takovým městem královským byly jmenovány i Domažlice.

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Dějiny národu českého; PALACKÝ František;1930