Poté, co ustaly zmatky a hmotná nouze doby poválečné, byly podniknuty konkrétní kroky k realizaci pomníku padlým v první světové válce, jehož idea se objevila již v průběhu války.
Celé tři roky ovšem v domažlických kruzích přetrvával spor o obsah pomníku, tedy komu konkrétně bude určen. Až v roce 1922 byl tento spor konečně zažehnán smírem a bylo dohodnuto širší pojetí pomníku, které neodkazuje přímo k válce, nýbrž k poválečné budoucnosti svobodného Československa.
V září téhož roku došlo k dalšímu zásadnímu kroku. Pro pomník bylo vybráno místo a jeho základové desky se stavěly na místě, kde dříve stával v roce 1911 zbořený kostel sv. Antonína Paduánského.
Pro samotnou realizaci pomníku se podařilo prosadit myšlenku soutěže, garantované uměleckými autoritami. Do poroty byli přizváni významní umělci jako Jan Štursa, Ladislav Šaloun a kdyňský rodák historik umění František Žákavec. K návrhům bylo vyzváno pět významných sochařů tehdejší doby - Vladimír Bretschneider, Vojtěch Šíp, Ladislav Kofránek, Karel Pokorný a Otakar Švec. Každý ze sochařů dodal model v měřítku 1:10, oceněný honorářem 1500 korun.
2. srpna 1923 proběhlo zasedání komise, která za vítěze určila návrh podaný pod heslem "Umírali, aby lípa žila", jehož autorem byl Otakar Švec. Domažlický pomník byl pro tohoto mladého umělce první větší realizací.
Pomník se skládá ze tří stojících mužských postav a klečící matky s dítětem, obrácených do čtyř stran. Na nejvýznamnější východní straně stojí postava nahého mladíka s praporem svobody, jenž je alegorií národního osvobození a symbolem budoucnosti národa. Tři další alegorie odkazují k tragické válečné minulosti. Starší muž na jižní straně zahalený pouze v kabátu je už jen jakýmsi přízrakem mrtvého vojáka nad hrobem, naznačeným dole křížem. Na severní straně je to rumburský rebel, který se zavázanýma očima očekává smrtící ránu. Na straně západní pak klečí žena s osiřelým dítětem. Prázdný střed vyplňuje symbolika lípy, jež je sice spálena válečnou vřavou, přesto se probouzí k životu a představuje tak základní ideu o poválečném rozkvětu země.
Pomník vznikal v proslulé kamenické dílně Otakara Velimského v Praze a 28. července 1924 bylo do Domažlic vlakem převezeno 27 dílčích kusů, které pak sám autor přímo na místě scelil. 

© Eva Bednářová
Zdroj: Umění v Domažlicích; FIŠER Marcel; 2015