“Demolici čtyř domů si vyžádala výstavba předimenzované novostavby restauračního zařízení Dubina, realizovaná v letech 1967–1969.
Záměr stavby byl poměrně intenzivně projednáván s orgány památkové péče. Proces přípravy výstavby restauračního domu byl zahájen v roce 1961 a první návrh byl projednáván na jaře roku 1964 .
V ploše domu Dubina stály dříve tradiční městské domy čp. 98, 99, 100 a 101, přičemž prostřední dům čp. 100 byl klasifikován jako nejhodnotnější, neboť v interiéru přízemí byly nalezeny zbytky městského opevnění a na uličním průčelí pozůstatky barokního štítu.
Po představení prvního návrhu nové stavby se zástupci památkové péče proti zamýšlenému řešení ostře ohradili. Původně byla navržena na svou dobu typická prosklená trojpodlažní budova s plochou střechou, jejíž realizace byla zamítnuta také širší veřejností.
Následně byla vyhlášena architektonická soutěž, do níž byla zařazena také studie ateliéru SÚRPMO. Vítězný návrh vypracovali architekti Stanislav Suda, Jan Vávra a Václav Zoubek.
Po schválení studie následovaly protestní články v tehdejším tisku. Nakonec ale k demolici domů a jejich nahrazení novostavbou došlo a přestože architektonické řešení Dubiny získalo ve své době řadu ocenění, odbornou památkovou veřejností byl tento zásah do historického prostředí jednoznačně odsouzen.
Novostavba respektovala výškovou úroveň navazující zástavby, atikou hlavního průčelí odpovídala na sousedící sklonité střechy a její boční průčelí inspirované historickou zástavbou bylo pohledově děleno do čtyř částí, evokujících původní čtyři historické domy. Díky tomuto lze tuto stavbu vnímat z pohledu začlenění do dané lokality rámcově za přijatelnou, výraznějším způsobem nedegradující dotčenou partii jádra. S časovým odstupem byla tato stavba tedy přijata z pohledu památkové péče jako architektonicky hodnotná, ale od vynucené demolice historických městských domů nelze odhlédnout ani v současnosti.
Negativní postoj památkové péče ke vzhledu vnějšího pláště stavby nakonec po sametové revoluci vedl k návrhu historizující přestavby, která byla projednána v létě roku 1993 a následně realizována. Tato úprava vzhledu Dubiny zcela popřela původní řešení objektu jako postmoderní stavby s proskleným průčelím a rovněž nepřiměřené barevné řešení fasády narušilo původní koncepci vzhledu. Ani tato úprava vnějšího pláště neměla pozitivní ohlas. Rehabilitace původního architektonického výrazu proběhla v r. 2011, nicméně oproti původnímu řešení došlo k některým změnám. Přesto úprava navrátila objektu původní architektonickou, a z dnešního pohledu již i památkovou kvalitu stavby.”

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Památky západních Čech - VIII/2021; čl. Urbanisticko-architektonický vývoj města Domažlice - CIKÁN Martin