"Pouť u svatého Vavřinečka u Domažlic bude teprve za týden a už teď jest jisto, že Domažlicko nevidělo v jediném dnu nikdy tolik hostí, kolik jich bude v neděli 13. srpna. Přijede mnoho zvláštních vlaků z Prahy a z Plzně. Budou to vlaky dlouhé, aby pobraly co nejvíc výletníků. V Plzni už teď se přihlásilo pro jízdu podnikovými vlaky ČSD na dva tisíce lidí a to jest na přihlášky ještě pět dnů času. Normální vlaky pojedou v několika dílech, některé pojedou oklikou přes Klatovy. Jest také ohlášeno rekordní množství výprav autobusových. Počítá se i s mnoha stovkami soukromých vozidel motorových.
Tak bude pro Domažlice letošní pouť u svatého Vavřinečka událostí, na kterou se bude desetiletí vzpomínat. Však se také domažličtí i všichni v okolí připravují. Nejen kroje jsou mobilizovány, také vše, čeho bude třeba k pohoštění návštěvníků. Ale při nejlepší vůli nebude možno všem předložit oběd, nebude dost ploten, na kterých by se jídlo uvařilo, nebude ani dost místa, kam by se talíře a příbory položily. S tím musejí návštěvníci počítat."
Zdroj citace: Lidové noviny, 8.8.1939

Chodsko představovalo v očích tehdejší české veřejnosti statečnou a hrdou minulost. Proto se v roce 1939 domažlická pouť stala jakousi národní manifestací reagující na události té doby. Pouti se zúčastnilo na 120 000 lidí z celých Čech, včetně předních osobností kultury (Josef Hora, Karel Hašler, Jiří Mucha, Franta Kocourek, Julius Fučík...).
Slavnostní mši sloužil kanovník vyšehradské kapituly Msgre. B. Stašek, jehož slova se stala legendární: " Co slíbíme a řekneme své matce české? Slíbíme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým i všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme, až do posledního tlukotu srdce milovati budeme..."

Celé kázání si můžete přečíst ZDE.

Msgre. B. Stašek byl v září 1939 zatčen a do konce války vězněn v koncentračním táboře v Dachau. V roce 1945 opět kázal na Vavřinečku při děkovné mši za osvobození české vlasti. Zemřel 8. 8. 1948.

© Eva Bednářová