Svatý Vavřinec vyznačuje se mezi světci svou nezlomnou vytrvalostí, již překonala i největší muka. Je to mučedník, kterého ve 3. století upálili pohanští Římané, když na něm marně vyzvídali, kde je ukryt církevní poklad, svěřený mu jako jáhnu Vavřincovi od papeže Sixta, aby z něho sytil hladové a ulehčoval nemocným, starcům, vdovám a sirotkům. Svatý Vavřinec mezi ubožáky poklad rozdal a když byl mrskán biči, ukázal římskému senátorovi na bědné chudáky, o které církev pečovala, a řekl mu: "To je naše zlato a stříbro, perly a šperky. Vezmi tyto naše poklady, starej se o ně a rozmnožíš slávu města Říma i Caesara." Za tuto opovážlivou řeč byl jáhen Vavřinec vržen na rozpálený rošt a za živa upečen.
Z mučedníků římských byl svatý Vavřinec snad nejvíce ctěn a oslavován. Jeho kult se rozšířil záhy v celém křesťanském světě. I u nás v Čechách měl mnoho ctitelů. Nasvědčuje tomu velký počet kostelů, kaplí, oltářů, soch a zvonů mu zasvěcených. Většina svatyň zasvěcených svatému Vavřinci byla úmyslně stavěna na výšinách, pod nimiž se rozprostírá město nebo vesnice, dávající se v jeho ochranu.
Na Chodsku je mu kromě poutního kostelíka na Veselé hoře zasvěcen také farní kostel v Mrákově. Po zrušení kostela svatého Vavřince na Veselé hoře nechtěly se totiž přilehlé obce rozloučit se svým milým patronem a proto mu byl zasvěcen právě zřizovaný nový kostel v Mrákově.
Z četných soch svatého Vavřince na Chodsku je nejkrásnější a umělecky nejcennější socha na Klášterní zdi v Domažlicích. Jde o dílo domažlického sochaře a umělce Františka Ringelhahna. Tato socha byla posvěcena v předvečer pouti - 9.8.1743. Pohled světce je zřejmě úmyslně namířen přímo k jeho kostelíku na Veselé hoře.
Jakožto ochránce proti ohni byl svatý Vavřinec malován na vikýřových dvířkách, aby zabránil vniknutí ohně do domu. Takto vyzdobený vikýř měl např. dům č.39 na náměstí v Domažlicích. Rovněž štít domu č. 315 pod Chodským hradem (dnes již nestojí) byl vyzdoben pěknou lidovou malbou, představující svatého Vavřince ve společnosti svatých českých patronů Václava a Jana Nepomuckého.
Svátek svatého Vavřince je také předmětem různých lidových pořekadel a pranostik:
"Jak svatý Vavřinec zavaří, tak se podzim podaří."
"Na svatého Vavřince s bramborami do hrnce."
Na Domažlicku se pěstují od pradávna hrušky tzv. vavřinečky, které mají zralé plody k vavřinecké pouti.

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Poustevna a kostelík sv. Vavřince na Veselé hoře u Domažlic, KALANDRA Otakar, 1945