Západně od Klenčí pod Čerchovem na náhonu Klenečského potoka stával starý "Šimanikuc" mlýn. Mlýnská usedlost patřila od nepaměti rodu Kostlivých, kterým se po chalupě říkalo Šimaníků. Podle spisovatele Jana Vrby, který se nedaleko odtud narodil, stával mlýn na samém okraji hlubokého hraničního hvozdu, v němž bývalo rejdiště divokých lesních žínek. Ty neměly nic jiného na práci, než se starat o to, nenarodil - li se mlynáři synek. Jakmile se taková věc přihodila, bylo jejich povinností mladému mlynáři podstrčit synka některé z nich, kterého si bůhví kde a bůhví s kým uhnala. Podstrčení se však mělo stát během šestinedělí, neboť po jeho uplynutí ztrácely divoženky nad Šimanickými synky svou moc. V Šimanikuc mlýně bylo tedy trvalým příkazem pro každou šestinedělku, které se narodil kluk, aby hlídala a hlídala a po dobu šestinedělí se ani na krok nevzdalovala od kolébky. Ale spisovatel Vrba ve své publikaci uvádí, že se to ani jedné z nich zřejmě nepodařilo, neboť všichni Šimaníci mužského pohlaví co se jich za dlouhá léta ve mlýně vystřídalo, byli prý bez výjimky lidé vzteklí.

© Alexej Petrašovský