Sklárna ve Staňkově stála na pozemcích, které zakoupil nedaleko právě budované železniční stanice v roce 1860 Ondřej Ziegler. Jeho syn Josef zde v letech 1867 - 1869 nechal vybudovat velký závod na lité tabulové a zrcadlové sklo. K výstavbě staňkovského podniku vedli sklářského podnikatele blízké černouhelné doly ve výtuňském polesí a přítomnost České západní dráhy, umožňující spojení s celou Evropu. V roce 1871 byl provoz rozšířen o velkou brusírnu skleněných tabulí. Sklárna měla 40 chladících pecí, 2 velké leštírny, brusírny a zařízení k potahování zrcadel. V roce 1879 byl samostatný sklářský podnik prodán nově vytvořené belgicko - francouzské společnosti za částku 750 000 rakouských zlatých. V 80. a 90. Ietech 19. století se do Staňkova přistěhovalo přibližně 300 německých sklářských dělníků z malých zrušených provozů v Českém lese. Před rokem 1897 mělo ve Staňkově dojít k výstavbě nové moderní sklárny. Společnost již měla sice velkou část pozemků zakoupenou, chyběla pouze farská pole pod železnicí. Ačkoliv společnost nabízela velice dobrou cenu - 1 zlatý za sáh půdy, konzistoř na prodej nepřistoupila. Tak přišel Staňkov o novou sklárnu, jejíž provoz byl založen v nedalekém Holýšově. Všeobecná hospodářská krize v letech 1929 - 1933 postihla i staňkovskou sklárnu, jejíž výroba byla definitivně zastavena v roce 1932. Tímto krokem prošlo velké množství zdejších rodin o obživu. V roce 1937 zakoupil opuštěné budovy za 300 000 korun staňkovský podnikatel František Kreysa a přestavěl je na továrnu vyrábějící ohnivzdorné a šamotové zboží.

© Alexej Petrašovský
Zdroj: Sklářství v Českém lese na Domažlicku a Tachovsku; PROCHÁZKA Zdeněk; 2009