V průběhu 16. století nepřekročila výroba ve městech okruh místních trhů. Možnosti výroby byly dány vzdáleností měst a městeček od hlavních tras dálkového obchodu a přímo ve městech přímým a svazujícím dohledem cechů. Ty vznikaly v českých zemích od 14. století a představovaly společenství řemeslníků stejného oboru nebo i různých oborů, kteří se sdružili ve městě pod stejnými cechovními pravidly. Cechovním řemeslníkům a jejich rodinám zajišťovala i jisté sociální zabezpečení a cechy vůbec plnily i svoji charitativní funkci. Nejvíce cechovních organizací na Domažlicku působilo pochopitelně v největším a nejvýznamnějším městě oblasti, v samotných Domažlicích. Kromě běžných spotřebních řemesel, jako jsou pekaři, řezníci, mlynáři, sladovníci, krejčí, ševci, koláři a kováři, hrnčíři a bednáři, zámečníci a koželuzi, tesaři a zedníci jsou zde doloženy cechy knihařů, mydlářů a svícnistů, dále sdružený cech zámečníků sklenářů, ručníkářů a truhlářů. Cechovní mistři pocajcháři (domácí výrobci tkaniček a kalounů - pozn. autora), punčocháči a polocajcháři a tkalci přispěli svým rukodělným uměním k založení tradičních řemesel, která proslavila město Domažlice nejen po celých Čechách, ale i za hranicemi. Starobylé cechy ševců hostila městečka Horšovský Týn, Kdyně, Staňkov, Pivoň a Hostouň. Řeznické cechy jsou doloženy v Poběžovicích a Kdyni. Společné cechy sdružovaly často i poněkud rozdílná řemesla, například cech mlynářů, pekařů a tesařů v Klenčí pod Čerchovem nebo cech hrnčířů, zedníků, soustružníků a tesařů v Poběžovicích.

® Eva Bednářová
Zdroj citace: Historie a současnost podnikání; Kolektiv autorů; 2006