V průběhu klidného a pro rozvoj osad i měst v podhůří Českého lesa příznivého 16. století dochází k zakládání nejstarších skláren, které předznamenávají novou etapu historie pohraničního hvozdu.
Lesy ustupují mýtinám, stejně jako staré pořádky ustupují potřebám majitelů panství, kteří začínají intenzivně využívat vše, co Český les nabízí. Konzervativní Chodové marně protestují proti mýcení lesů a rostoucí spotřebě dřeva.
První historickými prameny zachycené sklárny v jižní části Českého lesa založili příslušníci sklářského rodu Schürerů v blízkosti pozdější Staré Huti a Mostku. Další staré sklárny stávaly též na Pleši, Dolní Huti, Eisendorfské Huti a v Grafenriedu.
Dřevo z lesů nemizelo jen v pecích skelných hutí, ale též železáren a palíren potaše potřebného k výrobě skla. Potřebuji je ale také uhlíři, kteří v milířích pálí dřevěné uhlí, smolaři, kolomazníci a další řemeslníci.
V tomto období dochází ke skutečně plošné kolonizaci pohraničního hvozdu. Šlechta i město Domažlice zakládají nové vsi, přivádějí především kolonisty ze sousední Horní Falce a Bavorska. Noví osadníci mýtí další hektary lesů a přeměňují je v pole, louky a pastviny. Kraj se tak rychle poněmčuje a vyjma Chodska a Domažlic zde německé etnikum nabývá výrazné převahy.
Až na počátku 19. století přichází první výraznější pokles sklářské výroby způsobený vyčerpáním zásob dřeva. A ve druhé polovině 19. století dochází postupně k likvidaci většiny skláren v Českém lese, kterých zde pracovalo kolem šedesáti.
Zaniká tak řemeslo, které zde dlouhodobě zaměstnávalo značnou část obyvatel, zničilo staleté lesní porosty a zaneslo průzračné bystřiny sklářským odpadem.

© Eva Bednářová
Zdroj: Putování po zaniklých místech Českého lesa I. Domažlicko; PROCHÁZKA Zdeněk; r. 2007