Budova pivovaru byla původně v zadním traktu klášterního areálu. Někdy v polovině 18. století byl pivovar přestěhován na okraj vesnice, do místa, kde si jej pamatujeme dodnes. V roce 1913 byl modernizován vodovod vedoucí od studní nad hospodou při kraji lesa do cisterny nad pivovarskou vodárnou. Staré dřevěné vedení již nevyhovovalo, proto bylo rozhodnuto jej vyměnit za železné. Pozůstatky cisterny můžeme dodnes nalézt v lese nad původním pramenem pivovaru. První rozsáhlejší rekonstrukce pivovaru proběhla v letech 1913 - 1915. Při této přestavbě se hloubily i nové sklepy. O další komplexní modernizaci pivovaru bylo rozhodnuto v roce 1930 a v roce 1931 byla zavedena i elektřina. Hrabě byl velký příznivec elektrifikace, a proto jako jednu z prvních věcí nechal vypracovat projekty na rozvody elektřiny v pivovaru. Nájemci hospod museli odebírat pivo pouze z pivoňského pivovaru. Pokud brali pivo odjinud, platili poplatek 10 korun z hektolitru. Obecně to ale bylo zakázáno, s výjimkou plzeňského piva. Po válce a odsunu Němců se v pivovaru přestalo vařit. Část areálu si pronajal pan Kasl, který zde vyráběl voňavky. Dlouho živnost neprovozoval. Budovy se pak využívaly různorodě. Vojáci měli v bývalé kotelně kovárnu, statky měly v bývalé sladovně uskladněno seno. Hostinec došel opravy, pivovar byl koncem šedesátých let postupně zbourán. Jediná budova, která v podstatě zůstala zachována, je budova varny, ve které po přestavbě vznikly byty pro zemědělské dělníky.

© Eva Bednářová
 Zdroj citace: Hrad Starý Herštejn, Pivoň a Vranov v proměnách staletí; PROCHÁZKA Zdeněk, ZEMEK Štěpán; 2020