"Jiný den jdeme do Trhanova. Chodíváme tam zpravidla na návštěvu к panu lesnímu Blažkovi, jehož choť byla nejmilejší neteří prof. Dr. Thomayera. Však tam ve své vilce u nádraží chovají po něm četné památky, i velký malovaný portrét Thomayerův, a přes tu chvíli vzpomíná se na drahého „strýčínka“. Ale tentokráte jdeme jinam. V Trhanově již druhý rok dlí na prázdninách prof. J. F. Hruška, nejlepší znalec chodského svérázu, slavný autor „Našich pod Čerchovem“ a chodských pohádek. Jdeme kolem trhanovského zámku, kde stával kdysi zámek Lomikarův, nyní opuštěného, neboť vojsko, jež bylo tu posádkou, již odtáhlo; dáme se dolů kolem zdi panské zahrady a brzy spatříme dvě chaloupky. V jedné bydlívali rodiče Thomayerovi (ale náš slavný Jamot se narodil v zámku), v druhé sídlívá teď v létě milý Hruška. Zastihujeme ho u stolu, sedí se svou chotí a schovankou a s hostem, domažlickým sochařem AI. Langenbergrem, který vytvořil již busty Vrbovu a Jindřichovu, pamětní desku Čapka-Choda a nyní, jak se právě dovídáme, zkouší své umění na Hruškovi. Srdečně nás všichni vítají a za okamžik jsme v družném, veselém hovoru. Hruška stále sice těžce chodí, ale vypadá dobře, i blahodárný spánek se občas mu dostavuje, a tak je celkem dobré mysli. Po svačině musíme se ovšem podívat na dílo sochařovo. V altánu zahrádky přes cestu udělal si Langenberger ateliér, a tam mu Hruška sedí. Busta není ještě hotova, ale již nyní je podoba naprostá, a zvláště úsměv Hruškův zachycen je znamenitě. Hruška musí zase „sedět“, a tak dáváme sbohem jemu i sochaři, a dámy nás vyprovázejí na „Kozinovskou“. Tam stávala prý lípa, pod níž poprvé postavil se hrdinný Sladký Kozina proti Lomikarovi, když ji chtěl vykáceti. Teď je tu hřbitov, kde odpočívá Jos. Thomayer v hrobě, jejž zříditi dal svým rodičům a ozdobiti pomníkem se sochou Hergesellovou. Přes kamennou obrubu starého hrobu položena deska z hlazené žuly a na ni postavena velká žulová krychle s nápisem „Prof. dr. Jos. Thomayer, zdejší rodák, český spisovatel, velký lékař, velký člověk“. Prostá slova, krásná a pravdivá."

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Vzpomínky a portrety; KLÁŠTERSKÝ Antonín; 1934