"Mraka" byly jakési menší dědičné lovecké revíry, ve kterých domažličtí Chodové lovili zvěř, ryby a ptactvo. V brtích zde také mohli pěstovat včely a s vytěženým medem volně obchodovat. Na rozdíl od tachovských a přimdských Chodů měli Chodové domažličtí privilegium lovu vysoké zvěře, ze které však odevzdávali pravou přední čtvrť své vrchnosti. Vedle lovu využívali Chodové svá "mraka" k těžbě dřeva a senoseči. Vytěžené dřevo v hraničním lese, který kromě chodů nesměl ovšem nikdo kácet, nemohlo být použito k obchodování, ale pouze pro vlastní potřebu. Naturální renta z užívání "mrak" byla neobyčejně nízká. Ročně jeden živý jestřáb nebo kopa kroužků smoly. Je zřejmé, že při tak výhodných podmínkách byli domažličtí Chodové velmi účinně motivováni nejen k ostraze zemské hranice, ale také k posunování hraničních mezníků na bavorské území, což přirozeně podmiňovalo neustále obnovované a nekončící hraniční spory.

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Kronika česko-bavorské hranice; JÁNSKÝ Jiří; 2001