Znamení kříže v podání chodském
Jan František Hruška
úryvky

“Že nábožný lid žehnával se křížem, začínaje jakoukoliv práci, dnes rozumí se samo sebou; ale při některém díle zvláště těžkém nebo i nebezpečném přisuzovala se starým podáním znamení kříže zvláštní ochranná moc.
Úcta k Panně Marii i úcta ke znamení kříže vyvrcholila tu ve starém lidovém podání cit člověka pro přírodu v pověru ušlechťující a velmi poetickou.
Matčin kříž na čele nemluvněte býval chodskému dítěti první bohoslužbou.
Znamení kříže podle zděděného mravu chodského utvrzovalo jaksi posvátně závaznost daného slova, slibu a vůbec vážného smlouvání o výměnu, koupi nebo dar cenné věci.
Při žatvě na prvním poli na počátku žní za stara nespokojovali se ženci jen křížem, nýbrž klekali se srpy v ruce řadou vedle sebe na mezi a začínali dílo společnou hlasitou modlitbou.
S úctou a důvěrou ve znamení kříže přistupovaly staré chodské hospodyně ku přípravě chleba a másla. Při pečení chleba žehnán křížem také oheň, aby nebyl “škoden”. Na hotové hroudě másla byl starým hospodyním nejmilejší ozdobou trojí kříž. Načíná-li se nový bochník chleba, dříve, než se do něj zakrojí, udělají se nožem na spodní kůře též tři kříže.
Vrcholem úcty ke znamení kříže je výzdoba svérázné části chodského starého kroje, čepce koláče. Důmyslně a nenápadně sestavily staré šedličky kříž z černého vyšívání na bílé oválné půdě. Nevěsta oblékala poprvé tuto část svého kroje po svatbě; jistě, že tu chtěl lid prosté živé víry připomínati mladé ženě vážnost chvíle, kdy vstupuje do samostatného života, kde jistojistě bude se setkávati s mnohými kříži, a z důvěry v kříž Kristův bude čerpati nejjistější posilu proti všem křížům života.
Kolem všech chodských osad, zejména na všech cestách do nich a z nich, nacházíme hojné kříže v polích. Povětšinou jsou obyčejné z litiny, s podstavcem tesaným z domácí žuly. Za našich časů je velmi zdobí, že na žádný z nich nesáhla násilně zločinná ruka.”

“Svý víry si haj, jinýmu jeho neber, ani nezlehčuj!”

© Eva Bednářová