Kamenné a později již z cihel zděné špýchary byly nedílnou součástí větších zemědělských usedlostí na Chodsku. V regionu se krom chodského statku tzv. špýcharového domu stavěly i statky v Čechách obvyklejšího rázu. Při existenci širší parcely a pravidelnější skladbě zástavby bývala sýpka postavena nejčastěji v návesní frontě vedle vjezdu proti čelu domu a s domem byla propojena zděnou výstavní bránou (brankou), která nechyběla u žádného bohatšího stavení, ať už byla dispozice dvora jakákoliv. Často jde o stavby patrové, někdy situované i v hloubce dvora. Mnoho z nich již bylo postupem času zdemolováno a nahrazeno cizorodými novostavbami rodinných domů.
Příkladem jednoho z mála celistvě zachovaného areálu je č.p. 24 v Radonicích ze 2. pol. 19. století. Je pěknou ukázkou této pohledné lidové architektury.
Ojedinělé doklady samostatně stojících špýcharů spíše mladšího věku navzájem si stavebně velmi podobných však přece jen ještě dnes na Chodsku můžeme potkat a jde o stavby vskutku nepřehlédnutelné.
Špýchar či na Chodsku spíše zván srub byl obvykle třípodlažní. V klenutém přízemí zvaném sklep se ukládaly potraviny, nářadí a truhly s prádlem. Na sýpce (na sejpce) v patře, přístupné ze sklepa poklopem, se skladovalo hlavně obilí, ale také len, vlna nebo peřiny. V podstřeší (na srubu) se sušívalo prádlo a ukládala se zde semena, byliny a sušené ovoce. Ve vyhloubené části podzemí pod stavbou (v lochu), byly uloženy brambory, zelí apod., někdy v něm byla studánka. 

© Eva Bednářová