Ještě do druhé světové války byly v Čechách celé vesnice, které se věnovaly jednomu z nejstarších řemesel, hrnčířství. Toto řemeslo u nás kvetlo od raného středověku, protože dobrá hrnčířská hlína se našla téměř všude. Od Jižních Čech přes Šumavu až na Chodsko se táhne široký pruh hrnčířských dílen. Na Třeboňsku se používá hlína šedá a bělavá, ale čím se více blížíme přes Šumavu do Chodska, tím se stává červenější, aby se v Kolovči stala zcela červenou.
Zde se hrnčířství rozvíjelo již odpradávna, pravděpodobně někdy od 15. století. V polovině 18. století kde byl zhotoven kus, který technickým provedením a uměleckým zvládnutím dekoru patří mezi nejkrásnější hrnčířské výrobky ve střední Evropě. Je to známá mísa z roku 1764. Takovýto reprezentační kus nemohl vzniknout bez předchozího vývoje a tradice. Bohužel však není starších dokladů, které by umožnily stopovat hrnčířskou tradici dále do minulosti. 
Od 17. století až dodnes se zde vyrábí zboží s červeným střepem, s rostlinnou a zvířecí výzdobou provedenou engobou a lehko tavitelnou glazurou. Toto jednoduché nekřiklavé kolovečské nádobí mělo vždy zřetel k užitkovosti. Na jasně červené půdě vypálené hlíny nanášel hrnčíř "kukačkou" velké květy, ptáčky, zajíčky, čáry, obloučky a listy v barvách bělavé, hnědé a tmavozelené. Někdy se přidávalo do průsvitné glazury trochu mědi a potom celá nádoba dostávala nazelenalý, trochu smutný tón, který se tolik líbil vážným Chodům.
Tvary nádobí jsou točeny klasicky lidově.
Počátkem 19. století se dříve spíše neznámé městečko objevuje v dobových statistikách a topografiích jako významné hrnčířské středisko, jehož hrnčíři nevyrábějí jen pro místní potřebu, nýbrž vyvážejí do dalekého okolí i za hranice státu. Objevují se tu i nová jména hrnčířů, kteří později významně zasáhli do dějin kolovečského hrnčířství. Vedle starého hrnčířského rodu Kašů, jsou to především Volfové, pak i Sazamové, Bláhové, Valečkové a Šperlové.
Koloveč vždy byla hrnčířský městečkem, ze kterého vyváželi daleko široko hliněné zboží na jarmarky a poutě a rozváželi po sousedních vesnicích. Podle místních záznamů se dovídáme, že v roce 1863 bylo v Kolovči 21 hrnčířů, v roce 1850 se počítalo 11 hrnčířských rodů, jejichž rodokmen sahal podle matrik do roku 1779, ba i dále. Obdobím vrcholu výroby lze označit 60 – 90. léta 19. století. Ještě v roce 1890 v Kolovči pracovalo ve 43 hrnčířských dílnách 80 zaměstnanců. Tak vysoká koncentrace hrnčířských dílen v malém městečku s 1337 obyvateli byla podmíněna hojným výskytem hrnčířských jílů vhodných k výrobě keramiky v okolí. Po roce 1890 začal však počet dílen strmě klesat v souvislosti s konkurencí továrních výrobků zejména smaltovaným zbožím. V roce 1912 bylo v Kolovči 8 dílen, v roce 1938 3 dílny a po roce 1945 jen dílna jediná a to dílna rodiny Volfů.
Jeden z rodu Volfů vyrábí keramiku v Kolovči dodnes.
 

© Eva Bednářová
Zdroj:

• Horšovský Týn - státní zámek, město a okolí; DVOŘÁKOVÁ Vlasta; 1953
• Umění a řemesla - 1/1960; čl. Chodský hrnčíř František Volf pětaosmdesátiletý; SCHEUFLER Vladimír