„Ha copa řect vo parádě? Náši říkávali: „Selku nejlepší kryje, co sama přede, šije.“ Byl kroj, péknyj, důkladnyj, zděděnyj - krok a člověk byl voblečenyj, jak se patří.
Dyž sme se hnávali v poctivyjch šerkách, širácích a žlutyjch koženkách do kostela, to sme buli ňáký muži : ičko tuti noví— škoda pěknyjch těl do tich neforemnyjch pytlů ze šelijakyjch pavučin.
Chvála ženskyjm, jak jim to pěkně sluší ha jakou jim to dělá čest, že nezahodily doposavád pěknýho kroje matek. Kroj se vopatřil jednou, a nosili ho eště v třetím koleně a pořád byl pěknyj."

Zdroj: Šumavan, r. 1898 – citace z článku pod názvem Dědictví otcův od J. F. Hrušky
Celý článek je k přečtení ZDE

•

Nádherná ukázka postřekovských krojů je k vidění ZDE.