Prostovlasý muž byl považován za blázna. Klobouk se nosil na pole, na pokos luk i do žní, do lesa k sekání, řezání i svážení. Klobouk nosili i bosí, neobutí muži. Chránil své nositele před sluncem, deštěm i nárazem. Klobouky se nevyráběly doma, zhotovoval je kloboučník, který musel přihlížet ke krajovým a místním zvyklostem. Nicméně ozdoby a konečnou podobu určovala venkovská společnost. Majitel si vybíral klobouk tak, aby neporušil jednotu a normu svého statusu. V českých zemích se nosil širák, plstěný černý klobouk s půlkulatou lebkou, širokou, mírně po zdviženou krempou. Na Chodsku měl širák přes lebku zkříženy dvě až čtyři černé stuhy, které přesahovaly i střechu; klobouk se zdobil snítkou rozmarýny a barevnými kvítky.

© Eva Bednářová
Zdroj: Poklady lidového umění; BARAN Ludvík, STAŇKOVÁ Jitka; 2019