Šat venkovského lidu se vyvíjel v různých obvykle dost uzavřených oblastech po mnoho let. Tento vývoj přinesl v 18. století kroj s určitými příznačnými prvky a byl to podobný proces, jako když se rodila nářečí.
Mezi českými kroji je jistě nejvýraznější a nejzajímavější chodský kroj, který si uchoval nejstarší ráz ve své skladbě i v součástech. Nosili jej někdejší strážci zemských hranic, Chodové, kteří měli královské pověření a za svou službu i jisté výsady.
Kroj však zaujímal širší oblast; nosili jej lidé od hřebenů Českého lesa po Staňkov na Horšovskotýnsku, byl vidět u Kdyně a na severu až u Hostouně. Teprve později se nosil jen v okolí Domažlic.
Strážní službu vykonávali kdysi obyvatelé Draženova, Stráže, Újezda, Chodova, Tlumačova, Mrákova, Klíčova, Postřekova, Klenčí, Lhoty a Pocinovic. V těchto obcích se o slavnostech kroj objevuje ještě dnes.
A je to stále chodský kroj, kterému Josef Dobrovský a Božena Němcová říkali podle zdejšího nářečí bulácký. Ze starého buláckého kroje z 18. a počátku 19. století se připomínají skládané tuhé černé suknice žen a volné, bílé nebo hnědé mužské kabáty - šerky, jejichž původ sahá až do středověku.
Chodský kroj patří spolu s litomyšlským a krojem z úpatí Orlických hor k nejstarším; uchoval v sobě štíhlou linii poselštěné renesance, která postupně vstřebala další slohové prvky. Ženský renesanční živůtek se proměnil výkrojem v rokokový, vlivem empíru se zkrátil až do podpaždí, což v duchu empírové módy podmínilo prodloužení varhánkové renesanční sukně nad pas. Empírový živůtek si však udržel barokizovanou výšivku. K těmto starým prvkům přibyl ženám novodobý černý vyšívaný šátek. Tak se skládala a měnila součást za součástí a vytvářel se celek.
Proměny chodského kroje dosáhly vrcholu po polovině 19. století. Kroj zachoval celé soupravy ustrojení pro děti, mládež, svobodné, svatebčany ženaté muže i vdané ženy...

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Květy, r. 1985