Loubek je pružný pásek dřeviny naštípnutý z prutu, větve, části kmene nebo kořene stromu. Sloužil a mnohde ještě slouží jako pletařský materiál k výrobě pevných košů, nůší, opálek a podobně.
Výroba pletených předmětů vycházela vždy z materiálu dostupného v nejbližším okolí. Byla tedy těsně svázaná s možnostmi, které oblast, v níž výrobce žil, poskytovala. Loubek byl u nás pletařským materiálem hlavně v hornatých krajinách, kde se nedařilo vypěstovat kvalitní vrbový prut. Pletiva z loubků se v jihozápadních Čechách vyráběla hlavně na Staňkovsku a na Chodsku.
Z výrobního hlediska bylo košíkářství z loubků výrobou do jisté míry specializovanou. Příprava materiálu i samo pletení vyžadovalo praxi a to zabraňovalo vesnickým obyvatelům v tom, aby si tyto pleteniny, podobně jako některé jiné hospodářské potřeby zhotovovali sami pro vlastní potřebu. A tak většinou zásobovali pletenými výrobky z loubků vesnici a nejbližší okolí specializovaní výrobci.
Ovšem pletařství z loubků se nikdy nestalo organizovanou řemeslnou výrobou, zůstalo vždy na stupni více nebo méně intenzivní podomácké výroby. Povětšinou ani nebylo výrobcovým hlavním zaměstnáním. Takovým výrobcem byl například František Franěk s Pocínovic u Domažlic (čp.150). Měl své malé hospodářství a v zimě pletl na objednávku koše a řešeta.
V Čechách byla nejmohutnějším střediskem co do intenzity a množství výroby bezesporu obec Krchleby u Staňkova. Výrobě košů nebo jejich prodeji se věnovali od poloviny 19. století až do 30. let 20. století téměř všichni obyvatelé. Výroba byla tak intenzivní, že se o ní zachovalo i dost písemných zpráv. V místní kronice se uvádí že košíkářskou výrobu zde založila rodina Bernklanů, jejich původ není blíže znám. Ústním podáním se tradovalo, že zde s výrobou prádelních košů z loubků začal prvně někdy po roce 1830 Josef Leitl, který vypracoval i technologii jejich výroby. Vypracováním způsobů výroby prádelního koše se otevřely pro krchlebské výrobce možnosti prodeje loubkového zboží nejen v okruhu venkovských obyvatel, ale také ve městech. V roce 1880 se výrobou košů zabývalo už asi 200 pracovníků. Krom prádlových košů vyráběli i užitkové koše pro továrny a řemeslníky. Zboží šlo dobře na odbyt i ve Vídni, v Budapešti, v Bratislavě, kam bylo posíláno po vagónech.
Krchlebští pracovali s loubky z kořínků stromů. Jejich postupný nedostatek řešili tak, že se stěny košů začaly vyplétat louky borovými. Poslední vrcholné období zažila tato výroba po první světové válce až do roku 1931 kdy na výrobce dolehla tíha světové hospodářské krize. Kdo mohl, hledal jsi jiné zaměstnání a k pletení se už obvykle nevrátil.

© Eva Bednářová
Zdroj: Pletení z loubků; ŠENFELDOVÁ Helena; 1975