Zlé síly v podobách čarodějných létají na košťatech na své slety na kopcích. Škodí a odjímají užitek.
Hospodyně proto toho dne čistily vše ve stavení a hospodáři zase stodoly a chlévy. Říkalo se, že se čarodějnice vyhýbají čistému obydlí. Ochrannou silou oplývaly větvičky střemchy a černého bezu, které se zastrkávaly na různá místa v celém hospodářství. Dům a chlévy se vykropily svěcenou vodou a na vchody se kreslil kruh svěcenou křídou. Na prahy se umisťoval mech, do kterého se zapíchalo trní, aby se čarodějnice popíchala.
Všude se tlouklo do železných a dřevěných věcí; vyháněly se tak čarodějnice ze vsi.
K poslední dubnové noci neodlučně patří zapalování vater, které zbavují všeho nečistého, co se nashromáždilo za chladné zimní období a zároveň dodají životní sílu a ochranu pro nadcházející období.
Palčivost plamene ovšem byla i nejúčinnějším prostředkem k likvidaci čarodějných sil. Večer po klekání na všech návrších zaplály ohně a na nich se upalovaly vytvořené slaměné čarodějnice. Chlapci zaháněli čarodějnice i zapálenými košťaty napuštěnými dehtem nebo kolomazí. Roztáčeli hořící pometla a snažili se je vyhodit co nejvýš.
Při východu slunce pak čarodějnice pozbývají své moci.

© Eva Bednářová

Zdroj:

• Chodsko; JINDŘICH Jindřich, 1956
• Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva, 2016