Na Bílou sobotu je u konce postní doba. Liturgicky končí západem slunce a nastupující noc je již ve znamení zmrtvýchvstání Krista. Sobotní dopoledne se ještě neslo ve znamení smutku u Ježíšova hrobu. Lidé se postili.
Bývalo zvykem "pálit Jidáše" a tento oheň světit. Každý si pak mohl odnést posvěcené žhavé uhlíky a založit s nimi nový oheň v domě. Popel ze starého ohně se odnesl na louky a pole, aby lépe rodily.
Večerní pobožnosti už v sobě mají ducha radosti nad zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Od nového ohně kněz zapaluje velikonoční svíci, paškál, která symbolizuje vzkříšeného Krista.
Na Chodsku v noci ze soboty na neděli vysypávali mladí muži pískem, pilinami nebo slámou cestičky ke svým vyvoleným. Dívky je pak ráno zametaly, aby se nevědělo, kam který chasník chodí.

© Eva Bednářová

Zdroj:

• Chodsko; JINDŘICH Jindřich, 1956
• Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva, 2016