Nejtišší den v roce. V evangelických rodinách sváteční den zpěvu pašijových písní a modliteb, den bez práce i bez obyčejů; čas pozastavení všeho vnějšího běhu světa.
Na Velký pátek nepohneš se zemí, nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.
Tento den byl největším postním dnem. Nikdo nepracoval, chodilo se jen do kostela. V domácnostech bylo smutno, chmurno. Po celý den se nemluvilo. Nejsmutnější chvíle nastala, když chlapci odpoledne klepali. To byla chvíle, kdy se každý modlil… ”Hdo se ráno pod stromem pomodlí, bure zdravyj po celyj rok.”

Není u nás kraje, kde by lidé neznali umývání a modlitby pod širým nebem ve svatém třídenní. Velikonoční voda pramenitá i svěcená vešla do záhadného systému lidových obyčejů zaměřených na očistu a ochranu života celé domácnosti a hospodářství v nastávajícím roce. Smyslem obřadního koupání a umývání byla podle lidové víry posledních dvou staletí prosba za přivolání nebo zachování zdraví.
Zvláštní moc lidé připisovali vodě pramenité, proudící, která byla nejsilnější v místě soutoku více pramenů nebo protékající mlýnským kolem. Významný účinek přisuzovali lidé vodě před úsvitem a spojovalo se to s pozorováním východu slunce.
"Vítáme tě, Velkyj pátku, Pána Krista na památku,
modlíme se k tobje, Ježíši Kriste!
Líbáme tvé lože čisté (políbí se zem),
zelenyj strom, hajť tě Pánbů dobrým vovocem vodmění!"
Na Chodsku někdy nabírali vodu již kolem půlnoci přede dnem, kterému připisovali zvláštní moc (obvykle před Zeleným čtvrtkem nebo Velkým pátkem, ale též před Božím hodem). Tuto vodu nazývali balzámovou a umývali se s ní před východem slunce s modlitbou na rtech:
”Vítám tě, velká svatá noci, chraň nás vod třech nemocí.
Vod žlutý, vod sutý, vod třeskutý!
V tom mji pomoz Bůh Otec, Syn ha Duch svatyj. Hamen.”

Očistnými a léčivými účinky působila velkopáteční voda i na zvířata. Hospodáři brodili koně ve vodním toku, aby nezchromli. Přinesenou vodou se kropilo stavení i chlévy. Hospodyně touto vodou umývaly dřevěné díže, putýnky a máselnice.

© Eva Bednářová

Zdroj:

• Chodsko; JINDŘICH Jindřich, 1956
• Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva, 2016
• Velikonoce v české lidové kultuře; FROLCOVÁ Věra; 2001