Mezi Chody zachovalo se až do naších dnů mnoho pověr z dávných časů. Věří v strašidlo, ve zjevování se duchů a p. Rovněž zachovala se leckde víra v lesní panny, jež vidí nebo slyší pouze ten, který v neděli nebo ve svátek ráno, nebyv v kostele, jde bez důležité příčiny do lesa. Na takového volají po třikráte, a člověk ten dojista třetího dne zemře. Bludičky, jimž říkají »světlíčka«, jsou u nich bytostmi živými; zavolá-li na ně někdo ze stavení, přijdou a sednou na okno a vzdálí se teprve, když jim dají kousek chleba, mnohdy i k zaříkávání třeba vzíti pomoci. Taktéž zachována pověst o ohnivých mužích, kteří se zjevovali na polních cestách pod starými stromy, jichž bývalo na Chodsku hojnost. Ohnivý muž byl někdy velkým hříšníkem, zvláště křivopřísežník chodil po smrti ohnivý, proto se posud na Chodsku lid zaklíná a považuje za největší zakletí, »není-li to pravda, co pravím, nechť chodím ohnivý.« Víra ve »skalníky«, ohnivé a dlouhé hady s kočičí hlavou, kteří přilétají do stavení komínem, jest dosud obecná.

© Eva Bednářová
Zdroj: Pomněnky z českých krajů; WILDMANN František, ZÍTEK Jan ; 1902