Dožínky jsou prastarou slavností při zakončení žní. Poslední málo naložený vůz s pokoseným obilím se zdobil věnci z klasů a lipových větviček s papírovými fáborky. Obzvláště "bába", jak Chodové nazývali poslední snop, byla krásně vyzdobená. Ženci i žnečky měli kvítím okrášlené kosy, srpy i hrábě a svou poslední letní cestu z pole absolvovali na voze. Ženy se oblékly polosvátečně a i koně byli vyparádění jako na svatbě. Cestou do dvora se jelo poklusem. Všichni zpívali a před vraty statku volali: "Vorevřete, pantáto, vorevřete vrata, vezem vám vjeneček ze stříbra, zlata." Na dvoře je vítali hospodář a hospodyně. Od ženců dostali věnec a kytici z klasů. Dožínkový věnec se pokládal na talíř, kytice do džbánku a obojí ozdobilo stůl k pohoštění. Věnec se po slavnosti pověsil na zeď nad dveře v senci.

Hospodář a hospodyně poděkovali Pánubohu za slunce, vláhu, úrodu a zdraví a všem za práci. Pak pozvali všechny žence na hostinu. Při muzice se slavnost protáhla často až do noci.

© Eva Bednářová
Zdroj: Chodsko, JINDŘICH Jindřich, 1956