Na Chodsku se tradovalo pořekadlo: „Do Martina dere, po Martinu přede.“
Celé léto musely hospodyně schraňovat každé peříčko, podškubávat husy, aby jich bylo dostatek. A pak při podzimních večerech se sešly ženy a dívky z okolí a začaly dračky. Při draní se povídalo, zpívalo a užívalo se společného večera.
Do světnice se muselo přinést jen tolik peří, kolik se za večer zvládlo sedrat. Pokud by něco zbylo, měla by podle pověry hospodyně nepovedená housata.
Zbylé pápěrky se přenechaly chudším lidem, kteří si s nimi plnili polštáře.
Dračky se konaly každý den kromě soboty. Podle pověry totiž sobotní draní nevěstilo nic dobrého. Nakonec hospodyně uspořádala doderky, což byla malá hostina, při níž se podávalo ovoce a chléb s husím sádlem.

© Eva Bednářová