Sv. Barbora patří mezi svaté mučednice, o kterých se nedochovaly spolehlivé zprávy. Žila pravděpodobně na území dnešního Turecka, jako dcera bohatého kupce Dioskura, nepřítele křesťanů. Podle legend otec vedl dceřinu výchovu v pohanském duchu a aby ji ochránil před vlivy okolního světa, zejména před zakázaným křesťanským učením, uvěznil ji v kamenné věži. Jeden ze sloužících byl však tajným křesťanem a přivedl Barboru ke křesťanství. Otec ji chtěl donutit zříci se nové víry a vydal ji prefektovi, Který ji nechal mučit a následně rozhodl o usmrcení mečem. Tento rozkaz vykonal sám Dioskuros. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil.
Svatá Barbora patří mezi 14 svatých Pomocníků. Je patronkou povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti. Tedy horníků, dělostřelců, kovářů a pyrotechniků. Je též pomocnicí při horečce, umírajících a za šťastnou hodinku smrti. Jejím atributem je věž, kalich, palmová ratolest či hornické nástroje.   Pro hornický kult svaté Barbory svědčí kostely a kaple v hornických revírech, pojmenování štol a dolů jejím jménem. Ze středověkého rudného dolování se přeneslo uctívání svaté Barbory do uhelných revírů. Svaté Barboře byly zasvěceny oltáře v prostorách dolů. V den jejího svátku nechávali horníci hořet ve štolách přes noc kahany na ochranu před smrtí a úrazy – Barbořino světlo.

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva; 2015