Obcházení polí o jarních svátcích patří k rozvinutému systému hospodářských obyčejů na prahu založení nové úrody. V lidové tradici jsou spojeny především se svátkem svatého Marka, kdy se konala církevní prosebná procesí se zpěvem a modlitbami za ochranu úrody a za naplnění sýpek. Prosebné dny s průvodem měly kající charakter a byly spojeny s venkovními průvody ke kostelům nebo ke kapličkám v polích. Zněly při nich zpěvy a litanie ke všem svatým, prosby za zemskou úrodu, za odvrácení jakéhokoliv nebezpečí, zla a škod, za Boží pomoc a ochranu. Jejich průběh měl obvykle jednotný ráz a každá obec vžitou trasu průvodu. Po ranní mši se průvod vesničanů s knězem, křížem a korouhvemi ubíral k božím mukám a kapličkám v polích, u kterých se zastavoval. Procesí vodili předříkávači a jejich modlitby obsahovaly prosbu za ochranu úrody před živelnými pohromami a za hojnost obilí ve stodole. Typicky byl v čele průvodu nesen kříž nebo madona a vepředu šel celebrant oděný ve fialovém pluviálu. Tato běžně prováděná procesí do polí ustávala v 50. a 60. letech 20. stol. a udržovala se už jen místy na zemědělském venkově. Dnes již v podstatě vymizela. 

Svátek svatého Marka byl pro rolníka důležitým dnem pro sledování počasí i lhůty k setí a sázení. Hospodáři zabodávali do čerstvě vyrašeného obilí křížky z posvěceného dřeva z Velikonoc.

„Brambůry sázyj na svatýho Marka, bure jich plná jamka.“

© Eva Bednářová

Zdroj:

• Chodsko; JINDŘICH Jindřich, 1956
• Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva, 2016