Jablka a ořechy, prvotní ozdoby vánočního stromku, znamenaly hojnost a plodnost. Později se barvily na zlato či pokrývaly fólií, což určovalo vzhled stromku a zářící drobnosti v běhu času převážily. Plody přírody se přenesly do tvarů skleněných ozdob. V dekorování postupně narostl podíl kupovaných, dílensky i průmyslově vyráběných produktů, jejichž sortiment se bohatě vyvíjel od konce 19. století.  V lidových vrstvách, zejména na venkově, převažovaly domácí zdroje. Až do poloviny 20. století se hojně na stromek věšely jedlé poživatiny a rukodělné dekory. Používala se červená panenská jablíčka, hrušky sušené švestky, jeřabiny i šípky, navlékané do řetízků, vlašské ořechy, ať v přirozené formě nebo zlatě a stříbrně zbarvené, dále svatojánský chléb, někde i fíky. K jedlým ozdobám se přiřadily domácí rukodělné okrasy ze snadno dostupných materiálů. Ke zhotovení nejrůznějších ozdob vycházely návody v časopisech a v drobných spiscích pro ženy i pro školní dílnu. Asi nejstarší ozdobou na vrcholu stromku byl anděl a hvězda, prvky křesťanské symboliky spojující strom s oslavou Božího narození. Oblíbená skleněná špice se objevuje na přelomu 19. a 20. století.

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva; 2015