Podzemí
Domažlický dějepis: Některé podzemní chodby končily až za hradbami města
Mají rádi Domažlice a zajímá je historie… Spolek Domažlický dějepis tvoří parta nadšenců, která připomíná leckdy již zapomenutou minulost chodské metropole. Mimo to se například snaží zpřístupnit turistům domažlické podzemí. Právě to je hlavní téma rozhovoru, který nám poskytl jednatel sdružení Radek Čáni. Doplňoval ho Alexej Petrašovský.
Snažíte se o to, aby se domažlické podzemí oficiálně otevřelo návštěvníkům… Jak to nyní vypadá?
Ano, snažíme. Kvůli posouzení bezpečnosti historických podzemních prostor jsme do Domažlic pozvali báňské záchranáře z Prahy. Vše dopadlo dobře. Také máme již svého závodního, kterého každé podzemí určené pro veřejnost musí mít a který vše zaštiťuje. Zároveň jednáme s Městským úřadem Domažlice o budoucnosti historického podzemí pod městem.
Čím vás podzemí Domažlic fascinuje? Proč mu věnujete tolik energie?
Týká se to historie města, ve kterém žijeme. Lidé chodí po dlažbě historického náměstí, mezi krásnými měšťanskými domy a podloubím, a ani neví, co se nachází pod jejich nohami. Většina domů v historické části má, anebo měla do tohoto podzemního labyrintu přístup.
V minulosti jste už podzemím provedl nejednoho zájemce. Jaké jsou jejich reakce? Zájem lidí o podzemí pod historickým centrem Domažlic je velký. Chtějí vidět, co se zde nachází.
Překvapilo mě, že podzemí Domažlic má několik pater. To znamená, že pod místy, kde se pohybujete, jsou další chodby. Je možné, že by i ty jednou byly přístupné?
Možné je všechno. Bohužel zdejší podzemí bylo vybudováno v jílovitopísčité zemině. Docházelo i k propadům, a proto bylo zpevňováno kameny a cihlami. Některá podzemí pod domy mají dodnes dvě až tři patra. Většina podzemních prostor je vybetonovaná z let 1967 a 1968. Naštěstí v některých domech se dodnes nachází původní sklepení a chodby.
Jak dlouhý úsek se dá projít? A kam až podzemí původně sahalo? Slyšel jsem dokonce, že se kdysi dalo projít až na Baldov, ale předpokládám, že to je jen mýtus…
Nejdelší podzemní prostory jsou dlouhé přibližně 190 metrů. Tyto prostory bychom chtěli zpřístupnit veřejnosti a podle možností ve spolupráci s městem Domažlice je rozšiřovat. Ve středověku a novověku se dalo projít pod historickým centrem města. Některé chodby ústily až za hradby, na předměstí. Delší trasy podzemních chodeb byli výjimkou, a to kvůli finančním nákladům, takže nepředpokládáme, že by podzemní chodba ústila až na vrch Baldov nad Domažlicemi.
Zmínil jste propady… Můžete připomenout některé konkrétní situace?
První propad je zaznamenán již v roce 1864. Zdejší měšťanka Anna Halíková se propadla ve Vodní ulici do dvoumetrové jámy. Nakonec bylo zjištěno, že se pod dlažbou nacházel neklenutý sklep, který byl plný vody. Poslední propad je z roku 2014, kdy se pod automobilem u Dolní brány propadla vozovka.
Vy sám jste velký fanoušek historie. Snažíte se zpřístupnit podzemí, provozujete úspěšnou facebookovou dějepisnou stránku, máte vlastní web… Cítíte se jako patriot? Co pro vás Domažlice znamenají?
Ano, v Domažlicích jsem se narodil a prožil zde zatím celý život. Na těchto projektech nás pracuje několik členů v Domažlickém dějepisu. Necítím se jako patriot, je to kolektivní práce nás všech. Proto přeji městu vše dobré. V historii bylo město daleko významnější a patřilo mezi největší města Českého království. V 19. století nezachytilo nástup průmyslové revoluce a do jisté míry stagnovalo. Možná právě proto se zde však zachovalo velké množství historických památek. Snahou našeho spolku Domažlický dějepis je turisticky zviditelnit naše město a Domažlicko.
