>Povozů jelo, jako když plátno vleče — silnice se netrhla. Na náměstí u hořejší i dolejší brány stáli policajti a městští zřízenci, vybírali tržní poplatek z místa a určovali, kam kdo má zajet. Vůz vedle vozu těsně musily se řaditi, až se nápravami skoro dotýkaly, jen aby náměstí stačilo. Dolejší branou přijížděli sedláci z »dolijších« bohatých vesnic: Chrastavic, Bořic, Milavče, Kýčova a Mrákova. Většinou měli ve vozech zapřažené koně. Pacholci — pytlík s ovsem přes rameno — pyšně je vedli na dlouhých opratích, dlažba hřměla pod podkovami.

Každý sedlák shodil pytel z vozu na dlažbu, postavil ho k přednímu kolu, rozvázal a rozhrnul, až se zrní žloutlo v něm jako zlato. Krupaři, pekaři, mlynáři, mukaři procházeli se řadami povozů, sahali do vystavených pytlů, hrst obilí vzali a zkoumali. Z dlaně na dlaň je přesýpali, foukali do něho, čichali k němu, kousali jednotlivá zrna, po ceně se poptali, hodili zrní zpět do pytle — a beze slova zamířili k druhému vozu. Tak zkoumali trh, aby věděli, kde a jaké zboží je na prodej. Prodat ani koupit se nesmělo, dokud nepadne devátá hodina. Tak tomu bylo pod děkanským kostelem k dolejší bráně na obilním trhu.

Ale zcela jinak se to pestřilo na opačném konci náměstí mezi klášterem a radnicí. Tam byl trh bramborový. Tam se zastavovali a řadili většinou jen sedláci »z horyjších vesnic« chodských, hlavně z Klenčí, Postřekova, Chodova, Trhanova, Houjezda a Draženova. Přiváželi jen brambory, řepu, tuřín a sem tam nějakou kopu hlávek. Z klenutých loubí vycházely sem mezi vozy jen městské paničky i chudé ženy dělnické a kupovaly po pytlíku neb dvou brambory — oznamovaly, kde zůstávají, smlouvaly na krev a vymiňovaly si brambory zavést až do bytu, třeba až na Bezděkov nebo Týnské předměstí, do sklepa odnést a na místo vysypat.

Sedláci, než pravý trh se počal, navzájem se pozdravovali, po zdraví se poptávali, ale i po cenách, jak platilo o trhu v Plzni nebo v Týně. Zvali se navzájem horlivě, slibovali, že jistě dobře koupí a všecko hlasitě mluvili, jako by je mělo být slyšet ještě za devátým kopcem, takže křiku a hluku bylo plné náměstí.

Když potom padla devátá, když vyšel policajt z radnice, zabubnoval a slavnostně vztyčil plechový, červenobílý praporeček (korouhvičku na znamení, že počíná trh ) -  rozběhli se sice sedláci každý k svému — ale ruchu proto neubylo. Přišli kupci a nastalo smlouvání i vítání s měšťany a měšťankami, kteří už měli svoje známé a nejraději od nich kupovali.<

Sken celé knihy je k veřejnému shlédnutí ZDE