Narodil se jako prvorozený syn zahradníka na zámku v Trhanově. Po maturitě na gymnáziu v Klatovech studoval medicínu v Praze. Stal se pak jednou ze základních postav českého vnitřního lékařství.

Byl vynikající diagnostik. Je tvůrcem českého lékařského názvosloví a založil český lékařský časopis Sborník lékařský. Vydával mnohé lékařské publikace (jeho nejvýznamnějším odborným dílem je Patologie a terapie nemocí vnitřních) a byl též ojedinělým pedagogem, profesorem Karlovy univerzity.

Výbor z jeho díla byl vydán k 50. výročí jeho úmrtí

Thomayer za studií často cestoval; navštívil Paříž, Londýn, Berlín a dokonce byl i v Alžíru. Postřehy z cest později vyšly souborně pod názvem Dojmy pocestné.

Plně se oddal svému povolání a nikdy se neoženil. Měl řadu přátel i v literárních kruzích, s Jaroslavem Vrchlickým byli spolužáci z gymnázia. Sám psal a vydával povídky pod pseudonymem R. E. Jamot (fonetický anagram Thomayer). Je autorem knih Z pouti životní, Vedle cesty, Žloutne listí, Viděné a slyšené aj. 

Ukázky z knihy ‛Z pouti životní‛:

"Když mi byly čtyři roky, sebral jsem se jednou odpoledne, nic nikomu neříkal a šel do školy. Moje samostatné vstoupení do školy budilo v příbuzenstvu nemalý rozruch již proto, že mnohé dítě živou mocí do školy nechce. Jako čtyřletý hoch byl jsem ovšem maličký a dědeček mě zlobil, že na tabuli nedosáhnu a že mě proto hrozí propuštění ze školy.

•

Když jsem se naučil čísti, stal se ze mne vášnivý čtenář a hodiny jsem vydržel u knihy. O knihy byla tenkrát nemalá nouze. Byla celá řada vesnic, kde se za léta nekoupila jiná kniha, než kalendář.

•

Život v Trhanově byl půvabný. V našem sousedství pod lesem Horou kopali domažličtí hrnčíři zvláštní šedivý díl k výrobě svého zboží. V jámách po vykopání jílu se nashromáždila voda a protože louky byly mokré, vytvořil se ve vodě život všelikého vodního hmyzu. A ten nemálo poutal naši pozornost.

•

Též panská zahrada, kterou otec spravoval, poskytovala mnohou atrakci. V roce 1861 počali stavěti v zámecké zahradě nový skleník, určený k pěstování ananasu. Zakrátko zde zrály ananasy, které si nezadaly dnešním, z tropických krajů importovaným exemplářům. Levné to pěstování nebylo. V tuhých zimách bylo jim celé noci topiti. Ale ananasy byly otcovou chválou. Tento skleník poutá mé vzpomínky nejvíce. Dlouhá léta jako student i univerzitní jsem sedával o Vánocích ve skleníku a horlivě čítával. Celého Shakespeara v německém překladu jsem mimo jiné v tomto skleníku pročetl. Byla-li krajina pokrytá sněhem, sedělo se zde pěkně v teple a v zeleni tropických rostlin."

Tisková zpráva o závěti; Večerní list, 21.10.1927

Jako rodilý Chod byl přesvědčen že kulturní bohatství českého národa pochází odtud. Dokonce to byl on, kdo podnítil Aloise Jiráska k napsání Psohlavců.

V rámci charitativní činnosti nechal v rodném Trhanově vybudovat v roce 1907 novorenesanční chudobinec pro osoby nemocné, nezaopatřené a stářím sešlé.

Zemřel v roce 1927 v Praze a je pochován na hřbitově v rodném Trhanově.

V srpnu 1937 byla v Trhanově na zámku odhalena pamětní deska tomuto slavnému rodákovi. Na slavnosti, kterou pořádala Baarova společnost v Domažlicích a Thomayerova lékařská župa v Klatovech, promluvil univerzitní profesor MUDr. J. Pelnář, domažlický rodák.

© Eva Bednářová