Narodil se 17. dubna 1898 v Cukmantlu na Teplicku do smíšené rodiny. Jeho matka byla Češka. Studoval na odborné keramické škole v Teplicích - Šanově (1912-1915) a následujících deset let byl zaměstnán jako návrhář v různých závodech vyrábějících figurální porcelán nebo keramiku. Poté strávil jeden semestr na akademii v Praze a pravděpodobně v r. 1926 se usadil v Domažlicích. Zdroje informací o tomto výtvarníkovi jsou kusé a jeho životopis lze rekonstruovat jen obtížně.

Jeho doménami byly portrét a sochařský žánr a jeho tvorba má konzervativní až antickou povahu. Přátelil se s Františkem Michlem, malířem krajinářem, který byl domažlickým rodákem a také zde žil. Na jeho popud se tedy Langenberger též na několik let usadil v Domažlicích a v tomto regionu vytvořil krom jiného i řadu prací pro veřejný prostor.

První pamětní deska připomínající pobyt Josefa Kajetána Tyla v Domažlicích byla vytvořena již v r. 1926. Původně byla umístěna v podloubí jednoho z domů na náměstí, kdysi starodávném hostinci s pozoruhodným názvem U přičinlivosti, později změněném na hotel Kresl. V roce 1958 byla deska přemístěna na sousední dům číslo 48.

V r. 1930 následovala pamětní deska Karla Matěje Čapka Choda, která byla instalována na jeho rodný domek (Komenského 14) a po jeho zbourání přemístěna do Muzea Chodska.

Bronzová pamětní deska spisovatele K. M. Čapka Choda vytvořená u příležitosti jeho nedožitých 70. narozenin

V roce 1933 vznikl jediný Langenbergerův pomník starostovi města Petrovi Hanovi v parku, který založil a nese jeho jméno.

V té době již sochař v Domažlicích nežil, odstěhoval se do Prahy. Ovšem není známo kdy přesně a z jakého důvodu.

O rok později vznikla další pamětní deska, opět věnovaná politikovi spjatého s Domažlicemi. Připomínala, že právě zde zahájil T.G. Masaryk svou politickou dráhu, protože v r.1891 kandidoval za skupinu měst Domažlice – Písek do říšské rady za Národní stranu svobodomyslnou, tzv. mladočechy (navštívil Domažlice a zúčastnil se zde předvolební schůze v Bautzově hotelu). V roce 1953 byla deska sejmuta a zlikvidována. Neznáme ani její podobu, neboť se nepodařilo objevit fotografii původního stavu. Další pamětní desky tohoto výtvarníka byly v roce 1937 instalovány na rodném domě Jana Františka Hrušky v Peci pod Čerchovem a MUDr. Josefa Thomayera na zámku v Trhanově.

Langenberger ve svém chodském období vytvořil i řadu folklorních námětů. Zajímaly ho zejména typické figurky zdejšího regionu. Ztvárnil například obecního metaře, koňského handlíře, ale nejvíce ho zaujala postava vpravdě rázovitá a to chodský dudák Kobes.

Socha slavného chodského dudáka Jana Kobese

Velmi oblíbené jsou portréty, kterých vytvořil celou řadu. Mezi nejznámější patří podobizna spisovatele Jana Vrby nebo hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha.

Je autorem několika protektorátních poštovních známek. Ztvárnil tak W. A. Mozarta, Richarda Wagnera a vznikly tak i portréty Karla IV., Jana Lucemburského a Petra Parléře.

Poštovní známky z Protektorátu Čechy a Morava vydané v r. 1941 ke 150. výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta

Po vypuknutí války se Langenberger nejspíš z existenčních důvodů přihlásil k německé národnosti a působil jako kulturní pověřenec pro Chodsko. V téhle funkci se však prý choval čestně a statečně; držel například ochrannou ruku nad Baarovým muzeem, sbírkami Jindřicha Jindřicha i režimu nepohodlnými osobami. Po válce byl kvůli své funkci vyšetřován, ale žádná protičeská činnost mu nebyla prokázána a dokonce ani nebyl odsunut. Válku přetrvalo i jeho přátelství s malířem Františkem Michlem, který ji paradoxně strávil v koncentračních táborech. 

Byl jedním z několika autorů 20. století na území Čech, kteří patřili oběma národnostním prostředím. Nebyl umělcem špičkovým, ale své řemeslo zvládl výborně.

Byl to člověk mlčenlivý, samotářský, stále se potýkající s existenčními potížemi. Udržoval kontakty s domažlickým prostředím, kde otiskl výrazně svou stopu a navštěvoval zdejší přátele až do své smrti. Zemřel 26. února 1962.

© Eva Bednářová

Zdroje:

• Fišer, M. (2016). Sochař dvou národností Alois Langenberger. Mezery v historii (stránky 39 - 47). Cheb: GAVU.
• Salon: společnost, sport, divadlo, film, móda, výtvarné umění. Brno: [Jan Hanáček], 15.11.1929, 8(11). s. 12.
• Pestrý týden. Praha: Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, 15.6.1929, 4(24). s. 5. ISSN 1801-4429.
• http://www.socharstvi.info/autori/alois-langenberger/