Cyklus kreseb 11 historických chodských vesnic od malíře Fr. Michla doplněných průvodním textem Fr. Roubíka.

Ukázky:

• K popularitě Chodska přispěla kromě dramatických dějin i krása tohoto pohraničního kraje a rázovitost jeho obyvatelstva. Chodští sedláci, ztvrdlí staletým bojem za svá práva, žili ve svých vsích do značné míry vědomě izolováni od ostatních poddaných v sousedních vsí, od nichž se cítili odlišeni svým zvláštním právním postavením, na němž osobně trvali i tehdy, kdy skutečný stav setřel tyto rozdíly téměř docela. Sedíce odpradávna na samé zemské hranici a jsouce již od druhé poloviny 16. století obklopeni německými kolonizačními vesnicemi, jichž tu až do konce 18. století vyrostl přičiněním německých vrchností značný počet, udrželi si Chodové až do nynějších dob nejen pevné České národní vědomí nejzápadnějších Slovanů, ale i svůj starý charakteristický národopisný svéráz. Jejich řeč, typické podřečí starého západočeského nářečí, liší je podnes od ostatních venkovanů v zemi, a jak ženy, tak i muži zachovali si dosud svůj typický šat. Muži tu nosí žluté kožené kalhoty, dlouhé bílé kabáty a široké černé klobouky, kdežto ženy zachovávají dosud v barvě svého kroje shodu s barvami církevních období. Také chodská domácnost a celý způsob života zachovaly si do značné míry starodávný svéráz na českém venkově již velmi vzácný.