Průvodce krajem a dějinami Chodska.

Ukázky:

• Chrastavice jsou dík své krásné poloze poměrně nejzámožnější vesnicí na Chodsku, neboť je tu nejlepší půda. Proto se také mohou pochlubit nejvýnosnějším statkem v kraji, který má dvorové označení "u Halířků".
• Osada babylonská sama je uprostřed příjemné protáhlé kotliny, obklíčené se všech stran domažlickými lesy, které jsou volně přístupné všem návštěvníkům i letním hostům, a to vlastně způsobilo, že se sem začali uchylovati ti, kteří hodlali ztráviti čas své letní dovolené v klidu a uprostřed volné přírody. Letní sídlo se zde tedy vlastně vytvořilo samo bez jakéhokoli vnějšího vlivu. Teprve v posledních třech letech byly učiněny první kroky, jimiž tu má býti letním hostům usnadněn pobyt. U zastávky železniční byl postaven menší hotel - a bývalý zájezdní hostinec babylonský byl přestavbou upraven na pensionát opatřený nejnutnějším. Obojí však ještě daleko nepostačuje, ačkoli Babylonu značně ulehčuje rovněž nedávno zřízený pensionát Daliborka na Peci - a přirozeně i nedaleké letní sídlo Česká Kubice.
• Chodský hrad v Domažlicích není dochován v původní podobě. Býval kdysi mnohem větší, a ani jeho věž není původní, jak se často omylem tvrdí. Vyvrcholení věže, jaké je dneska, bylo upraveno teprve po roce 1676, kdy Domažličtí vyměnili s Lamingenem dva rybníky za tento hrad, který byl ve stavu značně zchátralém, a opravili jej asi tak, jak jej vidíme dnes. Původní věž měla na svém vrcholu volný ochoz a prejzovou stříšku pouze nad vnitřní zděnou stavbou, jak ji uvnitř ochozu dosud spatřujeme. Byla tedy věž Chodského hradu mnohem nižší.
• ​Povinnost trvalého ostřehování a ve chvílích nebezpečí i prvního obhájení zemských hranic, která byla českými králi svěřena Chodům, nebyla nikterak lehká a způsobila, že se život v chodských vesnicích utvářel zcela jinak, než v jiných, ba že vryla své stopy i do vzájemného poměru druha k druhu - a dokonce do poměrů rodinných. Zřízení těchto starodávných sedláků bylo proto ryze vojenské, a mužští obyvatelé chodských vesnic, jakmile dospěli, byli povinni dnem i nocí státi pohotově, aby každé chvíle se mohli na první zavolání s chvatem odebrati do horských pásem, do vysokého sedla Klencké branky, do přechodu Královské stezky, nebo na stezky horských sklonů po stranách širokých, ale tehdy močálovitých vrat všerubských, kde všude trvale bylo po hrstce jejich druhů, kteří střežili zemskou hranici. Ale i normální strážná povinnost odváděla střídavě mužské ze stavení do lesů, takže selky musely značnou část roku vésti hospodářství úplně samy. Musely si proto navyknouti jisté míře samostatnosti, která přirozeně neučinila jejich život ani lehčí, ani veselejší. A to byla příčina, která způsobila, že se na Chodsku v historické době nikdy neutvořily příliš velké statky. Jednak se to dělo proto, že jediná rodina by nebyla postačila obdělati větší míru pozemků, jednak také chodští sedláci žárlivě dbali toho, aby i majetkem zůstával druh rovný druhu tak, jako mu byl rovný v povinnosti strážné. Dík tomu vidíme ještě v druhé polovině 17. století, že rozdíly ve velikosti chodských usedlostí jsou nepatrné. I byl život historických Chodů krušný, byl bohatý starostmi, povinnostmi i nebezpečími...