Publikace přibližuje slovem i obrazem období 1. světové války na současném území okresu Domažlice. Text je členěn do tematických kapitol. Například se dotýká podoby každodenního života v městech i na vsích, školství, zdravotnictví, zásobování, rekvizicí zvonů nebo národností česko-německé otázky v uvedeném období. Další kapitoly jsou věnovány válečným zkušenostem vojáků z Domažlicka v rakousko-uherské armádě a českým legionářům. Plnobarevná publikace obsahuje mnoho dobových fotografií a reprodukcí archiválií.

Ukázky:

• O rekvizici zvonů bylo obyvatelstvo informováno v září 1915 ministerským výnosem. Duchovní správci farností byli pověřeni vyhotovením výkazů všech existujících zvonů, obsahujících kromě jiného i údaj o hmotnosti a popis. Na tomto základě se pak rozhodovalo o tom, které nástroje budou sňaty a které zůstanou ušetřeny. Každý farní kostel směl ponechat dva zvony, menším kostelům byl povolen zvon pouze jeden. Zároveň muselo být dodrženo pravidlo, že v rámci vikariátu budou odevzdány nejméně dvě třetiny váhy všech zvonů. Rekvírování započalo v srpnu 1916. Tak to byla odvedena celá jedna třetina z českých zvonů. V roce 1917 nařídilo ministerstvo zeměbrany další vlnu rekvizic. Ta se již týkala všech zvonů z mědi nebo měděných slitin od průměru 25 cm výše, pouze s výjimkou signálních zvonců či památek zvláštní umělecké nebo historické hodnoty. V každém kostele, v němž se pravidelně konala bohoslužba, měl být ponechán jeden jediný zvon. V celém průběhu války došlo ke zničení asi tří pětin z původního počtu zvonů v Čechách.

• Začátkem května 1915 se ustavila v Domažlicích aprovizační komise, která dostala za úkol starat se o výživu obyvatelstva po dobu války. Měla za úkol dát dohromady soupis všeho obilí a mouky ve vsích. Následovala nařízení o povinných odvodech zemědělských produktů nejprve do obecních zásobáren, z nichž bylo zboží posíláno do okresní zásobárny. Toto počínání státu a jeho atakování obyvatel v nejcitlivějších otázce základního lidského přežití nemohlo zůstat bez kritické odezvy obyvatel na vsích.
  Lidé začali přecházet na jiné stravovací návyky. Mouka byla nahrazována rýží nebo hrachem. Okresní hejtmanství zároveň na obecní stížnosti zpočátku reagovala i vstříc a dovolovala část již sebraného obilí uložit v obecních zásobárnách pro případ, že by se v obci vyskytl nedostatek. Zámožnější obce také musely zásobovat málo zalidněné a chudší obce, tudíž paradoxně mohly potravinový nedostatek pociťovat více.
  Jelikož se obyvatelům nedostával dostatek kvalitních potravin, přistupovalo se k jejich nahrazení jinými zdroji - tzv. náhražkami. Lidé byli obecními vyhláškami vyzýváni k aktivnímu shromažďování lesních a travních plodů. Sbírány byly kopřivy, kukuřičné palice, slunečnicové lodyhy a palice, lněné plevy, pýr plazivý, listové seno, plody stromu hodící se za potraviny a pícniny - kaštany, žaludy, jeřabiny, plody hlohu, akáciové semeno apod.

  ---