Dne 15. července 1861 přivezli do Domažlic tendr, totiž nádobu vozovou na uhlí a vodu k parnímu vozu, váhy veliké. Nemohouce Dolejší branou, jeli přes Týnské předměstí na nádraží. Také několik vozů bylo již přivezeno, a kdyby se veliká škoda z povodní u Chotěšova nestala, bylo by se již jezdilo párou až do Nýřan u Plzně. Lid na dráze pracující byl velmi zpustlý, bez kázně a bázně, k tomu tak neopatrný, že jich mnoho k úrazu, k zmrzačení, ano i o celé údy i o život přišlo.
Dne 29. července přijely po dráze párou z Brodu (od Solnohradu) dva parní vozy neb lokomotivy za velikého shonu lidstva. Počal se s nimi vozit stavební materiál, který se ještě ke stavbě železnice potřeboval.
V pondělí 14. října byla vystavěna na nádraží domažlickém u přední drážní hlídky veliká slavnostní brána o třech obloucích. Zdobily ji znaky a vlající české, rakouské a bavorské prapory. Směrem k Bavorsku spočíval nápis: Willkommen! K východu slunce " Vítání buďte", kterýžto český nápis svědčil, že Čech i bez českých škol umí dosti psát po česku až do zbláznění! Na hlavním domě bylo plno věnců a opět znaky a nápis "Heil den König, Sláva králi!"
K tomu na konci nádraží stály dvě klesťové pyramidy.
Dopoledne okolo čtvrt na jedenáct přijel vlak od Skvrňan. Byla to podívaná na zástup hostů, říšské poslance Františka Palackého, Františka Ladislava Riegra a Františka Braunera, kteří byli ihned po příjezdu poctěny hlučným "Sláva". Poté se zapsali do památné besední knihy, za zpěvu písně "Šumava". Zastávka v Domažlicích trvala asi osm minut, poté vlak odjížděl za nadšeného volání "Sláva Palackému a Riegrovi" a z vagónů od cestujících se ozývalo "Sláva". Při této krátké zastávce zahrála na nádraží hudba domażlických ostrostřelců. Ve slavnostně vyzdobeném nádraží v Brodě ( Furth im Wald) se pak snídalo, přičemž se vypilo na vzájemnost Čechů a Bavorů mnoho lahví šampaňského. Hudba bavorská od pěchoty poté zahrála rakouskou, hudba našich husarů pak bavorskou hymnu.
Po druhé hodině odpoledne vrátili se hosté z Brodu a s nimi mnozí pozvání z Vídně a Bavor na domažlické nádraží. Tu opět byla provolána sláva králi bavorskému, králi českému a všem, kteří český národ milují. Naši známí hosté nazvali Domažlice klíčem k Čechám. Vlak se 600 cestujícími odjel asi po šesti minutách do Skvrňan (železnice ještě nevedla až do Plzně), kam dorazil okolo půl páté. Tam byla dráha od plzeňského arcikněze slavnostně vysvěcena.

© Alexej Petrašovský

Zdroj citace:
Paměti dějepisné, HÁJEK Karel, 2013